indická literatura
indická literatura, zahrnuje staroind. liter. i rozrůznění do liter. novoindických a jejich vlastní rozvoj. Staroindická literatura představuje nejst. liter. národů Indie od pol.2.tis. př.n.l. do vzniku liter. novoind. (rozmezí : 3.st. př.n.l., zač. liter. tamilské až 10.st. n.l.); charakteristickými rysy jsou sepětí s náb. a mytol., ahistorismus, resp. mytol. pojetí světa a převaha sanskrtu (sanskrtská liter.). - Prvními lit. památkami jsou védy, obsahující souhrn náb. a filoz. vědění do vystoupení Buddhy; k nim se pojí rozsáhlá výkladová liter. (sútry, šástry). Buddhismus a džinismus přinesly oblibu epiky (džátaky, avadány - sbírky legend), zejm. mytol. liter., z níž vznikly ind. nár. eposy Mahábhárata a Rámájana. traktované v různých verzích u všech národů Indie a jihových. Asie, a rozsáhlá vyprávěcí liter., soubory drobných prozaických příběhů a bajek (Gunádhja, Brthatkathá - Velké vyprávění; Paňčatantra ). Náb. kvas v lndii dal vzniknout bohaté náb. liter.; vedle buddhistické, psané pro široké vrstvy v hovorových jaz., tj. v prákrtech, zvl. páli, důležité místo zaujímala liter. džinistická (Sinddhánta - souhrn 45 zákl. náb. děl), hinduistická (Bhagavadgíta, purány) a liter. četných sekt. S rozvojem feud. se prosadila zač. n.l. umělá dvorská (kávjová) liter., neanonymní, zal. na složitém kánonu est. zásad (Dandin; Rádžasékhara, Kávjamímánsa - Teorie kávje); přinášela světskou tematiku, zejm. erotiku, jež byla považována za vědní obor (Kámasútra ). Žánrově převažovala poezie. V lyrice převládaly milostné a přírodní náměty; mezi první známé autory patří S. Hála (Sedm set strof ), vrcholnými zjevy jsou Kálidása, Amaru a Bhartrhari (Sloky o lásce, moudrosti a odríkání ), vývoj uzavírají Bilhana a poslední sanskrtský básník Džajadéva. Epická poezie zpracovávala mytol. témata, často nové verze tradičních námětů, zejm. epizody z Rámájany (Pravaraséna, pol.6.st., Rávanavadha - Zabití Rávanovo) a Mahábháraty (Bháraví, asi 7.st., Kirátardžúníja - Kiráta a Ardžuna; Mágha, 2.pol. 7.st., Šišupálavadha - Zabití Sišupálovo). I drama, vzniklé z obětních rituálů, mělo pevné formy diktované ind. est. (Bharata), stereotypní postavy a zápletky a jeho obsah byl ze zač. náb. (Ašvaghóša) a mytol. (Bhása, asi 4.st.), později do něj pronikla tematika milostná (Kálidása; Bhavabhúti; Rádžašékhara) i sociálnt (Šúdraka). - V próze byla pěstována forma románu (Dandin; Bána) a tradičního příběhu, resp. povídky s didaktickým posláním (Sinhásanadvátrinšika; Sómadéva); obohacením byla zábavná povídka s erotickým obsahem (Šukasaptatí ). Značných lit. kvalit dosáhly hist. kroniky (Kalhana. l.pol. 12.st., Rádžaranginí - Proud králů). Souběžně se rozvíjela bohatá liter. odborná (gramatická, filoz., právní). Na staroind. liter. navázaly plynule literatury novoindické. V.t. ásamská literatura, balúčská literatura, bengálská literatura, gudžarátská literatura, hindská literatura, kašmírská literatura, malajálamská literatura, maráthská literatura, paňdžábská literatura, tamilská literatura, telugská literatura, urdská literatura.
