imperativ
imperativ [-tý-, lat.] 1. jaz. způsob rozkazovací; viz způsob slovesný; 2. log. u normálních vět věta, která něco přikazuje nebo zakazuje jako to, co má či nemá být. Používá se v normativním hodnocení, zvl. v právu.
imperativ [-tý-, lat.] 1. jaz. způsob rozkazovací; viz způsob slovesný; 2. log. u normálních vět věta, která něco přikazuje nebo zakazuje jako to, co má či nemá být. Používá se v normativním hodnocení, zvl. v právu.
