iluzionismus
iluzionismus, [-nyz-, fr.< lat.] 1. oddávání se, podléhání iluzím; 2. filoz. subj. ideal. učení, podle něhož je svět pouze představou subjektu; přesvědčení o obj. realitě a jí odpovídající obj. pravdě nebo hodnotě je považováno za klam nebo iluzi. Obhájcem i. byl zejm. A. Schopenhauer. U nás podobná radikalistická stanoviska zastával L. Klíma svým tzv. existentismem. Za iracionální formu skepticismu a výraz "skeptické nálady přítomnosti" pokládal i. koncem 20.let 20.st. J. Bartoš, který v něm spatřoval především deziluzi z tradičních ideálů a hodnot; 3. výtv. um. tendence usilující zobrazit předměty tak, aby vzbuzovaly iluzi reálné existence (např. trompe l'oeil); prostředky jsou lineární, barevná a vzdušná perspektiva, naturalismus a verismus, kombinace malby se soch. v arch.; i. se objevuje v ant. (pompejské malby), v evr. mal. od renesance a zejm. v barokním nástěnném mal. (malované arch. a průhledy do volného prostoru).