humanismus II.
humanismus II., iniciátorem h. ve Francii byl G. Budé, na něho navazoval protischolastickými rozpravami P. de la Ramée (zvaný Petrus Ramus), nový žánr vytvořil M. de Montaigne v Esejích, ant. poetiku obnovovala renes. bás. škola Plejáda. V evr. kontextu z humanistů vynikl v Nizozemí D. Erasmus Rotterdamský (Chvála bláznovstvi), v Německu J. Reuchlin a F. Melanchthon, v Anglii T. More, ve Skotsku G. Buchanan, ve Španělsku I. L. de Santillana a J. de Mena. - V č. zemích zejm. Jan z Rabštejna, který vytvořil první human. dílo č. liter. (Dialogus), a Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (oba píšící latinsky). Program nár. č. h. zformuloval Viktorin Kornel ze Všehrd s požadavkem psát česky a dbát jaz. dokonalosti. K Všehrdovu programu se hlásil překlady Rehoř Hrubý z Jelení a Zikmund Hrubý z Jelení, na pražské univ. Václav Písecký. O systematické šíření human. vzdělanosti usiloval pražský tiskař, nakladatel a překl. Mikuláš Konáč z Hodiškova. Pod vlivem human. snah se rozvíjela překladatelská a nauková činnost jednoty bratrské a dílo J. Blahoslava a J. A. Komenského; 3. div.. byl h. zprvu studijní a pedag. záležitostí ve školních inscenacích děl ant. autorů, zvl. Seneky, Terentia a Plauta, a při skládání lat. her podle jejich vzorů. Postupně podle ant. příkladů psány hry v nár. jaz., zvl. v Itálii, Francii, Německu a Nizozemí. Human. div. zůstávalo většinou omezeno na užší okruh vzdělaných diváků i účinkujících, bylo moralizující tribunou, z níž autoří hlásali tendenční obsahy a interpreti se cvičili ve vybroušené dikci a uměřených způsobech chování. U nás vznikala lat. školská dramata (autoři J. Campanus Vodňanský, J. A. Komenský), ale i č. hry (M. Konáč z Hodiškova, S. Lomnický z Budče). Některé z nich, např. hry P. Kyrmezera, Tobiáše Mouřenína z Litomyšle nebo Masopust V. L. Rvačovského z Rvačova, navazují na tradici lid. obřadů a zábav a obsahují živé výjevy z lid. života; 4. hud. pod vlivem renes. human. idejí se objevily nové rysy, související s ant. est. myšlením a ant. hud. teorií. Rozvoj nastal v 16.st. zvl. v něm. a fr. oblasti; přenosem ant. veršových rozměrů do hudby byla vytvořena pevná rytmická schémata užívaná pak po celou epochu baroka. Textovým zákl. skladeb byly Horatiovy ódy, později žalmy, důraz kladen na jednoduchost, akordickou sazbu, jednotný rytmus všech hlasů, preferování textu před hud. složkou. Skladatelé P. Hofhaimer, L. Senfl, C. Goudimel a další. Hudba se uplatňovala rovněž ve školských hrách (závěrečné sbory podle příkladu řec. tragédie). - V Itálii usilovali členové florentské cameraty o obnovu ant. dramatu; výsledkem jejich snah byl vznik nového druhu zpěvního projevu (monodie), který se stal základem prvních oper.
