hudební forma
hudební forma, stavba hud. skladby; zahrnuje celkové rozvržení hud. skladby, rozvržení jejích jednotlivých částí, uspořádání hud. myšlenek a jejich vzájemný vztah. Zákl. prvky h. f. jsou motiv (a motivická práce), téma (a tematická práce), drobná věta periodická (složená z předvětí a závětí) a věta neperiodická. Formová schémata skladeb, zal. na střídání různých dílů ve skladbě, se označují písmeny (stejné, opakující se díly mají stejné písmeno). Drobné věty tvoří malé díly skladeb (nebo samostatné malé formy), označované malými písmeny. Malé díly se sdružují ve velké formy, označované velkými písmeny. K hl. hud. formám patří zvl.: a) malá forma dvoudílná (ab) a třídílná (aba nebo abc); b) velká forma dvoudílná (AB) a třídílná (ABA nebo ABC); c) rondo malé (tzv. couperinovské, abaca nebo abacada) a velké (ABACA nebo ABACADA nebo ABACABA); d) sonátová forma ABXAB (expozice AB, provedení X, repríza AB); e) variace (téma, obvykle v malé dvoudílné formě, se vícekrát v obměnách opakuje; schéma a, a1, a2, a3 atd.). Tyto formy se mohou kombinovat (častá je např. kombinace ronda a sonátové formy, např. ABAXABA). Dále jsou formy kontrapunktické (fuga, kánon, invence, passacaglia). Jednotlivé formové typy se projevují v různých hud. žánrech vokálních (píseň, sbor, madrigal, moteto), instrumentálních (preludium, scherzo, etuda) i vokálně instrumentálních (kantáta, oratorium, opera, opereta, muzikál). Cyklické skladby (divertimento, serenáda, suita, cyklická sonátová forma, uplatňovaná v symfonii, koncertu, kvartetu) se skládají z několika samostatných částí.
