hradba
hradba, zákl. článek středověkých fortifikací. H. slovanských hradisek tvořeny valovým tělesem a vnitřní ztužující kamennou nebo dřevěnou (komorovou, roštovou či hákovou) konstrukcí nejčastěji s čelní kamennou plentou a roubenou zadní stěnou. Hradby středověkých hradů, měst a tvrzí byly nejčastěji zděné (v Čechách nejstarší románské opevnění Pražského hradu). Ze zač. se h. bránily pouze z ochozu opatřeného cimbuřím. U paty h. vznikal mrtvý (z ochozu nezasažitelný) prostor. K jeho pokrytí v záp. Evropě užíváno flankovacích článků a mächicoulis, ve stř. Evropě častěji parkánu. Teprve s rozvojem dělostřelby v 15.st. se mění i h. Při zemí je prolamují střílny, ochoz se rozšiřuje a zcela se mění zábradla; h. nejčastěji ukončují kryté roubené či hrázděné střelecké chodbičky, často s arkýřky.
