horní právo
horní právo, souhrn práv. norem upravující využití nerostného bohatství země, zejm. hledání ložisek, dobývání a těžení minerálních surovin včetně přípravy pozemků k opětnému využití po skončení dolování, jakož i zajištění zastavených dolů. Nejst. u nás je Jihlavské horníprávo (1249), které se stalo vzorem téměř pro všechny středověké rudní okrsky, a Ius regale montanorum Václava II. (1300).