hmota
hmota 1. filoz . obj. realita, odrážená lidskými počitky; souhrn nekonečného množství předmětů a systémů, existujících ve světě; substrát všech vlastností, vztahů a forem pohybu. Mater. a přírodověda ztotožňovaly h. s některou z jejích forem, s látkou, masou, atomy, chem. sloučeninami ap. Souč. věda zná následující typy materiálních soustav a jim odpovídajících strukturních úrovní h.: elementární částice a pole, atomy, molekuly, makroskopická tělesa různých rozměrů, geologické vrstvy, Zemi a další planety, hvězdy, vnitrogalaktické systémy, Galaxii, soustavy galaxií a metagalaxii. Živá h. a h. sociálně organizovaná jsou známy jen na Zemi. Jejich vznik je plodem zákonitého seberozvoje h. a je právě tak neoddělitelný od její existence jako pohyb, strukturnost a jiné vlastnosti. Živá hmota zahrnuje soubor organismů schopných autoreprodukce s předáváním genetické informace, získané v procesu organického vývoje. Spol. organizovaná h. představuje nejvyšší formu vývoje života, souhrn jednotlivců a společenství na různých úrovních, kteří myslí a vědomě přetvářejí skutečnost; 2. fyz. starší název pro hmotnost, fyz. veličinu vyjadřující setrvačné a gravitační vlastnosti hm.; 3. astr. viz mezihvězdná hmota; meziplanetární hmota; 4. biol. protoplazma, živá hmota - živý obsah buňky. V.t. buňka.
