hlad
hlad, 1. zool. fyziol. stav živočichů podmíněný nedostatkem potravy v žaludku; motivuje apetenci k potravnímu (žírnému) chování. Pocit h. uspokojí hl. mech. dráždění trávicího traktu přijatou potravou bez ohledu na její výživnou hodnotu; 2. lék. stav vyvolaný u člověka nedostatkem potravy. Pocit hladu je provázen peristaltikou prázdného žaludku. Nepřijímání potravy do 24 h je lačnění, delší se nazývá hladovění. Doba, kterou člověk vydrží hladovět, závisí především na zásobách tuku v organismu. Hladovění je možno vydržet při zachování přívodu tekutin do maximální ztráty 50-60% tělesné hmotnosti.
