hinduismus
hinduismus, jeden z náb.-mytol. kultů rozšířených na území dnešní Indie, utvářené a modifikované od starověku až po novověk. Hinduista je osoba praktikující stejnojmenný náboženský kult. H. se formoval od konce 1.tis. př.n.l. se na zákl. různých náb. představ a kultů. Stal se nejrozšířenější náb.-filoz. učením v Indii, který lze hist. pokládat za výsledek syntézy indoevr. a předárijských prvků, slučující odkaz védského období s prvky bráhmanismu a ind. theosofie v polyteisticky akcentovaném nazírání světa. Ve svém souhrnu se hinduismus stal spol. (i též ekon.) systémem, jehož podstatou je především příslušnost ke kastě a rodině (hinduistou se člověk nestává, nýbrž rodí) spojená s dodržováním daných předpisů v rámci náb. přesvědčení. Základem hinduismu je staroindické učení o řádu a zákonitosti (dharma), činu a odplatě (karma), neubližování (ahinsa) a vysvobození (mókša). V čele panteonu je trojice bohů (trimúrti) Brahma - stvořitel, Višnu - udržovatel a Šiva - ničitel, zvl. postavení zaujímá Šivova manželka Párvatí (Durga, Kálí). Z dalších bohů jsou význ. Ganéša, Káma, Sarasvatí i množství lokálních bohů (Džagannáth). Uctíváni jsou i hrdinové eposů (Ráma jako vtělení Višnua, Hanumán, Ardžuna). V symbolickém vyjádření mají bohové svá jízdní zvířata, tzv. váhany (Šiva býka Nandina, Višnu orla Garudu). S kulty bohů je spojeno uctívání řek (Ganga, Jamuna, Sarasvatí), hor, rostlin, zvířat, soch bohů a jejich symbolů (jóní, lingam). Zákl. náb. spisy jsou védy aj. posvátné knihy bráhmanismu, kultovním jaz. je sanskrt. Jedinými strážci a vykladači náb. předpisů jsou bráhmani. Zákl. směry hinduismu jsou višnuismus a šivaismus (v.t. bhakti, bhaktismus). Mytol. propracování postav jednotlivých bohů je nejzřejmější v myšlence avatárů, tj. zrození či převtělení božstva na zemi spojované s postavou Višnua (nejznámější z deseti avatárů Višnua jsou Ráma a Kršna). Důležitou součástí hinduismu je akceptování čtyř ideálních (resp. idealizujících) etap života, tzv. ášramů (spočinutí): brahmačárin (chlapec žijící po obdržení posvátné šňůry v celibátu a věnující se studiu), grhastha (muž, který vstoupil do manželského svazku a stal se hospodářem), vánaprastha (muž odcházející po spatření svých vnuků do lesů jako poustevník) a sannjásin (muž dokonale osvobozený od pout světa, putující světem bez domova). Ve středověku vznikaly sekty zdůrazňující pouze jeden z aspektů hinduismu (šaktismus, tantrismus). Na přelomu 8.-9.st. zal. Sankara tzv. monistickou védántu. Neoddělitelnou součástí hinduismu, který obrazně i fakticky přenesl bezprostřední moc obětního rituálu na modlitby, oslavné obřady a poutě na posvátná místa (Varánasí, soutok Jamuny, Gangy a podzemní Sarasvatí), nahradil význam bráhmanů vyplývající ze znalosti rituálu jejich nedotknutelnou svatostí, pramenící ze znalosti starých náb.-filoz. textů. Moderní reformní hnutí uvnitř hinduismu jsou jen zčásti zaměřena náb. Některé si kladou polit. cíle (árjasamádž, brahmasamádž), jiná mají misijní charakter v důsledku reakce na expanzi kř. (Rámakrišnova mise, Vivékánanda). lndická náb. výrazně ovlivnila náb. a náb.-filoz. myšlení jiných částí světa. Náb. systémy vzniklé v Indii se rychle šířily zejm. do jv. Asie (buddhismus, hinduismus) a na Dálný východ (buddhismus, resp. lámaismus). V.t. indické náboženství a mytologie, I. a indické náboženství a mytologie, II.
