halogenidy
halogenidy [-ny-], binární slouč. halogenů s elektropozitivnějšími prvky. Patří mezi nejrozšířenější slouč. Podle struktury a vlastností se dělí do tří skupin: a) iontové halogenidy s iontovými vazbami kov-halogen. Tvoří iontové struktury, mají vysokou t. t. a t. v. a taveniny dobře vedou el. proud. Ve vodných roztocích jsou zcela disociovány na ionty a v nepolárních rozpouštědlech se nerozpouštějí. Patří sem h. alkalických kovů a kovů alkalických zemin a především fluoridy elektropozitivnějších přechodných kovů; b) h. s polymerními strukturami tvoří elektronegativnější kovy v oxidačních číslech II a III s těžšími halogeny, např. CuCl2, FeCl3, PtBr2 a CdI2. Mají nižší t. t. a t. v. a taveniny špatně vedou el. proud; c) molekulové h. tvoří nekovy a polokovy obecně a některé kovy ve vysokých oxidačních číslech IV-VII; např. TiCl4, PbCl4, ReF7, lrF6. Tyto h. mají nízkou t. t. a t. v., taveniny nevedou el. proud a rozpouštějí se v nepolárních rozpouštědlech.
