hřídel
hřídel 1. stroj . součást pohyblivého ústrojí strojů nebo mech. převodů sloužící k přenosu točivého pohybu a krouticího momentu (mech. práce). H. je např. hnací, hnaný nebo spojovací; bývá válcový, plný, hladký, odstupňovaný ap. Dutý h. se používá při velkých vzdálenostech ložisek, u lehkých konstrukcí nebo tam, kde pracují dva h. v sobě (teleskopický h.). Podle konstrukce je h. celistvý nebo dělený (skládaný); podle polohy je h. vodorovný, svislý, šikmý; podle účelu klikový, předlohový, rozvodný, transmisní ap. H. bývá uložen ve dvou nebo v několika nosných ložiskách, která zajišťují jeho polohu; v provozu je h. namáhán nejčastěji na ohyb a krut stálými i proměnnými silami a momenty. Části h., uložené v ložiskách nebo nesoucí hlavy (náboje) kotoučů, se nazývají čepy. H. se obvykle vyrábějí z oceli nebo ze speciální litiny, z tyčí nebo jako výkovky, výlisky nebo odlitky;2. el .tech . viz elektrický hřídel.
