gruzínská literatura
gruzínská literatura, má starobylou tradici vycházející zejm. z lid. slovesnosti, která vytvořila zákl. druhy nár. liter.: písně, mýty, legendy, balady, hádanky, přísloví a zejm. eposy, traktované v četných variantách (Amiraniani, Etheriani, Tarieliani), jež zachovaly četné rysy předkř. období. Vznik písma počátkem 5.st. zahájil éru psané liter., vlastní i přeložené. Do 11.st. převládala náb. tematika, zvl. obliby dosáhla hagiografická beletrie, popisující životy a utrpení světců (J. Curtaveli, 2.pol. 5.století; G. Merčuli, 1.pol. 10.st.), postupně se rozvinuly i ostatní žánry náb. liter.: hymny, apokryfy, homilie, exegetickodogmatické a asketické texty. V 11.-12.st. dospěl vývoj g. l. až k originální filoz.-teol. literatuře. Se vzestupem moci gruzínského státu ve 12.st. vrcholí vývoj staré g. l. v klas. období, které přineslo žánrové a tematické obohacení v řadě hrdinsko-fantastických příběhů (Amirandaredžaniani - Vyprávění o Amiránovi a Daredžan) a románů (S. Thmogveli, 1.pol. 12.st., Visramiani - Román o Víse a Rámínovi), poém a historiografické liter. Vyvrcholením je hrdinský epos Sothy Rusthaveliho Muž v tygří kůži. Značné pozornosti se těšily překlady z východoevr. i západoevr. liter. Mongolsko-tatarská (13.-14.století) a turecká (16.-18.st.) expanze ochromily vývoj g. l., kult. život se udržel především ve vých. oblastech, v Kachethii, která se vyrovnávala se silným vlivem sousední perské liter. (Theimuraz I.) a s potřebou nár. uvědomění (Arčil, J. Thbileli, †1688). Od 17.st. sílí v g. l. boj za osvobození země od cizí nadvlády (Sulchan Saba Orbeliani, král Vachtang VI. (1675-1737), D. Guramišvili, Sajathnova). Připojení Gruzie k Rusku poč. 19.st. posílilo pronikání evr. lit. tendencí do g. l., ale bezohledná carská politika vyvolala silnou opozici; ideály boje za nár. osvobození jsou ústředními tématy romantismu (A. Cavčavadze, G. Orbeliani, N. Barathašvili), od pol.19.st. s nástupem real. se prosadil zájem o sociální problémy a kritika feud. (I. Cavčavadze, A. Ceretheli, Važa Pšavela, A. Kazbegi, 1848-1893). Z lit. a politického kvasu té doby vzniklo i gruzínské drama (G. Eristhavi, 1811 až 1864). Liter. přelomu 19. a 20.st. odráží rozmach rev. hnutí a třídních bojů (E. Ninošvili, 1859-1894; D. Kldiašvili; básník I. Evdošvili, 1873-1916). Důležitou epizodu ve vývoji gruzínské poezie sehrála výrazná skupina symbolistů Cispheri Kancebi (Modré rohy) za 1.světové války (P. Dašvili, l 895-1937; T. Tabidze; V. Gaphrindašvili, 1889-1941; G. Leonidze; Galakhtion Tabidze); její představitelé význ. ovlivnili formování nové sov. gruzínské poezie. G. l. sov. období se vyrovnávala s přežitky minulého období a zobrazovala budování nové spol. (Š. Dadiani, D. Šengelaja, 1869 až 1980, N. Lorthiphanidze, K. Gamsachurdia). 2.svět. válka obrátila pozornost k posílení vlastenectví a hrdinství. G. l. poválečné doby se soustřeďuje na postižení různorodé tematiky mírového života, rozmach zaznamenala próza se soudobou tematikou (A. Beliašvili, 1903-1961; V. Avaliani, *1914; N. Dumbadze, Thamaz a Othar Čiladzové, G. Phandžikidze, *1930; Th. Bibiluri, *1934; O. Ioseliani) i historickou (K. Gamsachrudia, G. Abašidze *1909). Poezie se soustřeďuje na zobrazení duchovního a citového světa souč. člověka (I. Abašidze, A. Kalandadze, O. Čiladze, Š. Nisnianidze a mnozí jiní).
