gramatika
gramatika [-ty-, řec.], mluvnice - 1. nauka o stavbě jazyka, o jaz. prostředcích spojujících slova ve věty bez příhlížení k věcnému obsahu. V ant. Řecku vznikla jako součást filoz. (.,umění psát") nejprve morfologie (Dionýsios Thráx), později syntax (Apollónios Dyskolos), která nabyla přibližně dnešní podoby až v 19.st. V nejširším pojetí dnes g. zahrnuje hláskosloví (fonetika, fonologie), tvarosloví (morfologie) včetně slovotvorby a skladbu (syntax). Podle metod zaměření se rozlišují: preskriptivní (normativní) g., ustanovující pravidla správného užití jaz. prostředků, deskriptivní (popisná) g., která pouze zaznamenává jejich užívání; diachronická (historická) g., popisující vývoj jazyka, synchronická (deskriptivní) g., popisující jaz. určitého období; komparativní g.. srovnávající dva či více různých jaz.; formální g., zkoumající pouze for. vyjádřené, pozorovatelné jaz. jevy proti pojmové (filozofické) g., založené na popisu významů; (transformačně) generativní g., tvořící obecnou teorii analýzy jazyka; univerzální (obecná) g., hledající mluvnické kategorie společné všem jaz.;2. gramatická stavba jazyka;3. mluvnická příručka.
