gonfaloniere
gonfaloniere [-njé-, it. praporečník], hodnost ve středověké Itálii; a) g. della chiesa, pův. praporečník voj. oddílu (gonfaloni), později slovo nabylo významu ochránce jako čestný titul propůjčovaný papežem světským knížatům za ochranu církve; b) g. di giustizia, ve 13. a 14.st. v círk. státě hlava městské správy; c) od 2.pol. 13.st. titul voj. velitele, zejm. v Toskánsku. gong [malajština], hud. nástroj bicí samoznějící, laděný; kovová, nejčastěji bronzová kulatá deska ve tvaru mísy, zavěšená na kovovém rámu a rozeznívaná úderem plstěné paličky. G. je laděn na určitý tón v rozmení c-c1. Pochází z již. Asie, v umělé hud. se vyskytuje od konce 18.st. - Od běžně užívaných typů g .se liší javánské g., maJící tvar uzavřené nádoby bez dna s vypuklinou ve středu horní části; vyskytují se v různých velikostech a vytvářejí celé orchestry.
