gnostikové
gnostikové [-ty-], .stoupenci gnosticismu, kladoucí za základ bytí nepoznanou a nepoznatelnou prapodstatu (božstvo), z níž vychází řada věčných emanací, tvořících spolu s prabožstvím náplň věčnosti (pleroma). Důsledkem pádu poslední emanace odloučené z pleromatu je stvoření světa a člověka, jehož vykoupení je odrazem univerzálního návratu pleromatu do stavu pův. harmonie. Podle učení g. není stvoření světa a člověka dílem nejvyššího, nýbrž jen odvozeného (nevědomého) božského principu. Předpokladem spasení člověka je intuitivní pochopení (gnóze) smyslu světa a dění, jež je vnitřním proudem náb. hnutí gnosticismu. Přestože učení g. sehrálo význ. roli při formování kř. dogmatiky (Satornilos, Basileides, Valentinos, 2.st.), zachovalo si vůči kř. snaze o čistou spiritualitu charakter mysticismu a spekulativního rámce starověké filoz. (emanační monismus). Hl. prameny k pochopení myšlenkového obsahu gnosticismu jsou jednak pův. texty, zejm. z období jeho úpadku (koptické texty, kniha Pistis Sophia ), jednak komentáře kř. apologetiků (Irenaios, Hippolytos) a církevních otců (Origenes, Tertullianus).
