germánská mytologie
germánská mytologie, náb.-mytol. systém starých Germánů, zatlačovaný postupně v 5.-10.st. kř. Pův. prameny o g. m. (Tacitova Germania . runové nápisy, um. nálezy) nedostačují; hl. pramenem jsou teprve lit. památky z kř. období, které rozvíjejí staré germ. pověsti a oslavné písně na bohy a hrdiny (v islandské liter. Edda, v něm. Píseň o Nibelunzích ). Germáni neměli zvl. kastu kněží; magické funkce byly součástí moci náčelníků (knížat, králů). G. m. se vyvíjela od počáteční magie, uctívání mytických rostlin (např. Yggdrasil), zvířat a démonů (trpaslíci, obři) až po složitou kosmogonii, jejíž definitivní podoba souvisí s předfeud. organizací germánských kmenů na základě voj. družiny. Do čela božského rodu Asů se dostal Wodan (Odin), který vytlačil do vedlejšího postavení Tyra (Ziu) a Donara (Thora); jeho manželkou byla Freia (Frigg). S rodem Asů se prolíná božský rod Vanů (Njörd, Freyer, Freya). Islandské ságy hovoří i o zničení bohů a požáru světa (tzv. Ragnarök). Tematika g. m. inspirovala středověkou liter. germ. národů, později však byla vytlačena ant. a kř. lit. tradicí. Znovu objevena v 18. a 19. století.
