genové inženýrství
genové inženýrství, vědní disciplína, součást genetiky; využívá techniky, které umožňují přenos genů za překonání mezidruhové a druhové bariéry. Zahrnuje úpravy deoxyribonukleové kys. (DNA) s cílem pozměnit dědičné vlastnosti příjemce (rekombinace in vitro ); techniku přípravy rekombinantních molekul DNA bioch. a molek.-biol. postupy na genové kombinace, většinou v přírodě neexistující, dále kombinace genů a regulačních oblastí DNA v novém hostiteli. G. i. je význ. technikou zal. na možnostech reprodukovatelného specifického štěpení DNA restrikčními endonukleasami, na přesné separaci polynukleotidů s vysokou rozlišovací schopností při elektroforéze v gelech, na enzymových a chem. úpravách získaných fragmentů DNA a konečně i na možnosti jejich kovalentního spojování bez ohledu na zdroj DNA. Spojení cizorodé informace ve formě fragmentu DNA s vektorovou molekulou plazmidu, fága nebo viru umožňuje přenos exogenní DNA do buňky procesem. transformace, transfekce nebo transdukce. G. i. umožňuje izolaci, purifikaci a studium jednotlivých genů ve větším množství, jejich expresi a opětné zavedení do buňky, a tím přípravu genové banky, která je spíše genet. materiálem individua než druhu. Tak lze studovat různé odchylky, včetně genet. onemocnění, i při nepřítomnosti nemocného. G. i. může sloužit v praxi k přípravě specifických eukaryotických produktů (enzymů, hormonů) procesy tech. mikrobiologie. G. i. je velmi mladá vědní disciplína, jejíž zač. jsou spojeny s genet. objevy v 70. letech 20.st. V.t. genetické inženýrství.
