genialita
genialita [-ny-, lat.], extrémní nadprůměrnost jedince v určitých schopnostech, dovednostech či výkonech; nejvyšší míra tvůrčích potencí spojená s vysokým stupněm originality a s bohatou produkcí. G. je integrovaným produktem celé osobnosti, závislým jak na genetickém vkladu, tak na prostředí, v němž se rozvíjí jako vyšší forma nadání, resp. talentu. Projevuje se mimořádnými um., věd. či sociálně organizačními výkony a zpravidla bývá specificky zaměřena (hudební g., mat. g.). Vnitřní příčiny g. byly často kladeny do souvislosti s problematikou normality osobnosti a neoprávněně analogizovány s chorobnými příznaky (Aristoteles, M. T. Cicero, A. Schopenhauer), s nimiž g. sdílí pouze statisticky nízké procento výskytu. Přes různost názorů na původ g. (genet. mutace, biochem. vlivy na centrální nervovou soustavu, generačně zdokonalovaný ,,kód inteligence") existují některé více či méně typické vlastnosti osobnosti doprovázející g. (bohatá fantazie, intuice a imaginace, schopnost vhledu, abstraktní myšlení), doplněné výrazným volním úsilím geniálního jedince (vytrvalost, houževnatost, píle).
