genetika obecně
genetika [-ty-, řec.], věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů a metodách jejich řízení. Studuje zákonitosti dědičnosti a proměnlivosti na zákl. po kusných metod, zejm. křížení a využívá metod statist. Základy věd. g. vytvořili J. G. Mendel, který 1865 formuloval prvá pravidla o dědění znaků a vlastností, a dále škola T. H. Morgana, která objasnila zejm. funkci chromozómů při dědičnosti. Ve 20.-30.letech 20.st. přispěli k rozvoji g. i sov. genetici (N. l. Vavilov, N. A. Kolcov). Termín g. zavedl 1906 brit. embryolog W. Bateson. - G. se člení podle studovaného objektu na g. mikroorganismů, g. rostlin, g. živoč. a g. člověka; podle metodického přístupu na g. molekulární, cytogenetiku, g. biochem., populační, ekol. genetiku a další. G. dokázala, že dědičnost a proměnlivost se zakládají na kontinuitě a změnách složitých vnitrobuněčných struktur; přinesla důležité poznatky k celkovému obrazu světa, dokázala vzájemné vztahy mezi fyzikálně chem. a biol. formami organizace hmoty; má velký význam pro rostl. i živoč. výrobu, mikrobiol. prům., lékařství.
