fyzika obecně
fyzika [ze starořec. fyzis, příroda], pův. nauka o celé přírodě. Postupně se vydělily jednotlivé oblasti, např. astr., fyz. chemie a biol. Předmět f. se neustále vyvíjí. Dnes je f. definována jako věda studující obj. zákl. vlastnosti látek a polí a jejich nejjednodušší formy pohybu. Podle metody se f. dělí na aplikovanou f. (využití fyz. výsledků v praxi), experimentální (odvozování fyz. zák. z pokusů) a teor. (hledání obecných principů, z nichž plynou fyz. zák.). Podle obsahu se f. dělí např. na mechaniku, akustiku, termodynamiku, nauku o elektřině a magnetismu, optiku, kvantovou f., at. f., jad. (nukleární) f., teorii relativity a f. pevných látek. F. proniká do mnoha věd (chem., fyz. chem., biofyz.). - Počátky f. jsou v antice, rozvoj v 15. až 17.st. (I. Newton), v 18.st. dovršena klas. mech. (L. Euler, P. S. Laplace, J. L. Langrange, J. B. d'Alembert), v 19.st. dovršen vývoj klas. f. (J. P. Joule, L. Boltzmann, J. C. Maxwell). Ve 20.st. vzniká moderní fyzika: teorie relativity (A. Einstein), kvantová teorie (M. Planck), jad. fyz., nyní je budována teorie elementárních částic. V.t. makrofyzika; mikrofyzika
