francouzská buržoazní revoluce
francouzská buržoazní revoluce konce 18. st., Velká fr. revoluce - nejdůslednější evr. burž. revoluce 1789-94. Byla důsledkem krize feud. zřízení fr. monarchie, jež se dostalo do rozporu s vývojem kap. vztahů, se zájmy buržoazie a lid. mas. Ideologicky byla připravena různými směry osvícenství (Voltaire, Rousseau, encyklopedisté, Mably, Morelly). Jednou z příčin rev. byla hosp. krize a hrozící bankrot fr. státní pokladny; zároveň působila probíhající krize agrární a obch. V 70. a 80. letech byl veden neúspěšný zápas o reformu státních financí. Diskuse o daňových privilegiích šlechty přerostly v problém soudní a občanské nerovnosti vůbec. Na zasedání gen. stavů se projevilo odhodlání třetího stavu dosáhnout zásadní změny v uspořádání společnosti. Pro průběh rev. byla charakteristická postupující radikalizace. Pádem Bastily byla zahájena první etapa revoluce (1789-92). Byl svržen absolutismus a zrušeno stavovské zřízení, vyhlášena lidská a obč. práva. Nastoupila vláda velkoburž. a liberální šlechty (Mirabeau, La Fayette). Druhá etapa (1792-93) byla ve znamení vlády girondistů - představitelů obch. a prům. buržoazie především z hosp. pokročilých provincií a měst (Brissot, Condorcet, Roland). Girondisté vyhlásili republiku, postupně však přešli na konzervativní pozice a snažili se ukončit rev. proces. Dostali se do konfliktu s jakobíny, který se projevil bojem o převahu v Konventu. Vítězství jakobínů zahájilo třetí etapu (1793-94) rev. Byla nastolena rev. dem. diktatura radikálni maloburž., vyhlášena nová ústava s právem na práci a dokončeno řešení agrární otázky. Jakobínská diktatura ubránila republiku proti intervenci, ale vedoucí skupina jakobínů (M. Robespierre, Saint-Juste, G. Conthon) se po odstranění dalších rev. skupin tzv. Hory (dantonovci, hébertovci) postupně dostala do izolace. Vývoj vedl ke svržení jakobínské vlády v thermidorském převratu. Moc získala velká burž., která nakonec umožnila vytvoření Napoleonovy voj. diktatury a císařství. - Fr. burž. rev. konce 18.st. měla výjimečný hist. význam a ohlas ve světě. Uvolnila cestu v té době pokrokovým kap. vztahům, dala většině rolníků půdu, položila základ burž. dem. zřízení a dokončila proces formování fr. národa. 1787 shromáždění notáblů a pařížský parlament odmítly schválit fin. požadavky Ludvíka XVI. 1788 do vlády povolán Necker; rozhodnuto svolat gen. stavy. 1788 volební kampaň do gen. stavů; společný postup liberální šlechty a burž. zima 1788-89 hlad ve Francii; rolnické a děl. vzpoury jaro 1789 volby do gen. stavů a soupisy požadavků; v Paříži formulovány články ústavních a lidských práv 5. 5. zahájeno jednání gen. stavů ve Versailles 17. 6. třetí stav se prohlásil za Nár. shromáždění (v čele hnutí Mirabeau, Sieyès) 14. 7. dobytí Bastily; mělo ohlas v celé Evropě 17. 7. král byl nucen uznat pařížskou rev.; zač. roajalistické emigrace konec července "Velký strach na venkově" (panika vyvolaná strachem z lupičů a obavami z nedostatku zboží), ozbrojováni sedláků 4.-5. 8. zrušeny feud. povinnosti (iniciativa liberální šlechty v Nár. shromáždění) 26. 8. odhlasováno Prohlášení práv lidských a občanských jako úvod k ústavě září kontrarev. polit. dvora, soustřeďování vojsk v okolí Paříže 5. 10. tažení pařížských žen do Versailles na obranu rev.; Nár. shromáždění se prohlásilo za neodlučitelné od krále 19. 10. přesun Nár. shromáždění a krále do Paříže 2. 11. na návrh skupiny rev. kněží (biskup Talleyrand) zabralo Nár. shomáždění nemovitý majetek církve 19. 12. círk. majetek v hodnotě 400 miliónů liber dán do prodeje; na tuto částku vydány asignáty, které měly krýt deficit státního rozpočtu 22. 12. zrušeny dosavadní správní obvody a hist. země (15. 1. 1790 zavedeny samosprávné departementy) 1790 14. 7. vznik dobrovolnického rev. vojska 27. 8. asignáty prohlášeny bankovkami (v průběhu rev. postupně znehodnocovány) únor 1791 až březen 1792 vláda feuillantů (Barnave, A. Lameth) 1791 20.-21. 6. pokus královské rodiny o útěk z Francie 17. 7. potlačení lidové protimonarchistické demonstrace burž. nár. gardou, rozpuštěn republikánský klub cordeliérů 27. 8. pilnická deklarace Rakouska a Pruska o možnosti intervence proti fr. revoluci 3. 9. předložena revidovaná ústava 30. 9. ústavodárné Nár. shromáždění se rozešlo 1. 10. zvoleno zákonodárné Nár. shromáždění 1792 březen až červen vláda girondistů (Roland) 20. 4. vypovězení války Rakousku, které odmítlo zříct se pilnické deklarace; válku prosadili girondisté 26. 4. Rouget de Lisle složil ve Štrasburku Marseillaisu 10. 8. srpnové povstání pařížského lidu a radikální burž. (jakobíni, cordeliéři) proti monarchii; vytvořena rev. m. Komuna od 10. 8. rev. diktát Komuny - Nár. shromáždění sesadilo Ludvíka XVI., zavedlo cenzuru na monarchistický tisk a odhlasovalo svolání Nár. konventu, voleného dem. všeobecným hlasovacím právem 19. 8. útěk La Fayetta a A. Lametha 20. 9. bitva u Valm; první zasedání Konventu, převahu získala velkoburž. (girondisté) 22. 9. vyhlášena Fr. republika říjen boj v Konventu mezi girondisty (Brissot) a montagnardy (Robespierre, Danton, Marat), spojenými s rev. Komunou 6. 11. vítězství Dumourieze u Jemappes 1793 21. 1. poprava Ludvíka XVI. (polit. neúspěch girondistů) únor vytvoření 1. protifr. koalice (Velká Británie, Rakousko, Prusko, Španělsko, Nizozemí, Sardinie) březen vypuklo kontrarev. povstání rolníků ve Vendée 10. 3. zřízeny rev. tribunály (stanné soudy) duben neúspěšný pokus Dumourieze o státní převrat 5. 4. vytvořen Výbor veřejného blaha 31. 5.-2. 6. květnové povstání pařížských sansculotů, likvidace girondistů 24. 6. vyhlášena dem. ústava červenec porážka rev. vojsk ve Vendée 13. 7. zavražděn Marat 4.-5. 9. zářijové povstání sansculotů řijen vyhlášen rev. teror; poprava Marie Antonietty (16. 10.), předních girondistů (31. 10), Filipa Egalité (6. 11.), feuillantů (28. 11.) 16. 10. vítězství Jourdana u Wattignies 17. 10. porážka vzbouřenců ve Vendée listopad až prosinec teror v krajích, masové popravy v Nantes a v Lyonu prosinec 1793 boj mezi montagnardy o další charakter rev. - "shovívaví" až únor 1794 (Danton, Desmoulins) navrhovali zastavení teroru, "zběsilí" či "přemrštění" (Hébert, Rousin) žádali další radikalizaci, čistku v Konventu a ve Výboru veřejného blaha 1794 březen až likvidace polit. skupin jakobínským Výborem veřejného bla- duben ha (vedeného Robespierrem); 24. 3. poprava hébertovců, 5. 4. dantonovců červen až Velký teror - hromadné popravy; postihly burž., rolníky červenec i sansculoty, vedly k izolaci robespierrovců v Konventu, mezi jakobíny a ve Výboru veřejného blaha 8. 6. svátek Nejvyšší bytosti 26. 6. vítězství u Fleurusu 27. 7. thermidorský převrat; 28. 7. popraveni Robespierre, Saint-Just, Couthon a další jakobíni 1795 mírové smlouvy v Basileji s Pruskem (5. 4.), Nizozemskem (16. 5.) a se Španělskem (22. 7.); anekční polit. Francie znemožnila uzavřít mír s Rakouskem a Velkou Británií srpen přijata burž. ústava (uplatněn volební cenzus); Konvent nahrazen Radou pěti set (dolní sněmovna), Radou starších (horní sněmovna) a direktoriem (nejvyšší pětičlenný orgán) 9.-10. 11. 1799 státní převrat Napoleona Bonaparta.
