formy pohybu hmoty
formy pohybu hmoty, zákl. druhy pohybu a typy vzájemného působení mezi materiálními objekty a systémy. Rozlišování f. p. h. odráží přetržitost pohybu a jeho vnitřní rozpornost při přechodu od jednoduchého ke složitému, od nižšího k vyššímu; předpokládá jejich vnitřní spojitost, vzájemné přeměny při zachování hmoty a pohybu. Geneticky rozeznáváme tři zákl. skupiny f. p. h.: a) v neživé přírodě; b) v živé přírodě; c) ve společnosti. O nich platí, že vyšší vznikají z nižších, zahrnují je v sobě v pozměněné podobě, podřizují si je v souladu se strukturou a zák. pohybu složitějších systémů, vyšší jsou na nižší neredukovatelné, ale zároveň existují jen v jednotě s nižšími a vzájemně se ovlivňují. V nekonečném množství kvalitativně odlišných f. p. h. se odráží nevyčerpatelnost hmoty ve všech jejích dimenzích. Do anorganické f. p. h. patří vedle nejjednoduššího prostorového přemísťování pohyb "elementárních" částic a polí, gravitační, elmag., jad. vzájemné působení, pohyb a přeměny atomů a molekul jako chem. f. p. h., změny ve struktuře makroskopických těles a konečně pohyb a změny kosm. těles od geol. procesů na Zemi až po pohyb galaxií. V živé přírodě je to především výměna látek, funkční závislosti v organismu, procesy odrazu vnějších podmínek, mezi druhové a vnitrodruhové vztahy. Ve spol. f. p. h. se odlišuje činnost v materiální výrobě od činnosti ideol. aj. Dial.mat. pojetí f. p. h.je výrazem jednoty světa a je význ. pro klasifikaci věda kritiku různých forem idealismu a redukcionismu.
