formální logika
formální logika, teorie podmínek vyplývání a odvozování výroků; formuluje zák. a principy jako nutné podmínky procesu odvozování, zajišťující jeho správnost (závěry vždy vyplývají z daných předpokladů). Zákl. f. l. položil Aristoteles zpracováním sylogistiky, další přínos znamenali stoikové, scholastika (J. Duns Scotus, W. Occam), porenesanční filoz. svým obratem k indukci (F. Bacon, J. S. Mill). Podstatný přelom ve vývoji f. l. nastal v 2.pol. 19.st. rozvojem mat. (symbolické) logiky.
