foinická literatura
foinická literatura, ve foiničtině se nedochovaly téměř žádné lit. památky; svědectví o existenci liter. poskytují pouze nápisy (pohřební a hist.) a spis o foinickém náboženství od foinického kněze Sanchunjátóna (asi 9.st. př.n.l.), přeložený do řečtiny Filónem z Byblu (l.st. n.l.) pod názvem Foinikiké historia, z něhož se dochovaly úryvky u několika spisovatelů řec. (Eusebios, Porfyrios) a byz. (Stefanos Byzantský, 6.st.). V širším smyslu lze do f. l. zahrnout lit. památky celé foinické oblasti, reprezentující lit. kulturu, jež byla víceméně společná tehdejším semitským národům a v zákl. tématech a lit. druzích byla pěstována v celém syrskopalestinském okruhu. Žánrově převládala epicko-mytol. báseň zpracovávající náb. představy, báje ze života bohů a báje o hrdinech. Význ. soubor textů se zachoval v archívu starověkého Ugaritu. V.t. ugaritská literatura.
