flektivní typ jazyka
flektivní typ jazyka, typ jaz. charakterizovaný vyjadřováním gramatických významů v koncovce (např. v tvaru domy se relačním fonémem i, resp. koncovkou y vyjadřuje pád, číslo i rod). Typický pro f. t. j. je výskyt gramatických rodů a funkce nominativu jako pádu podmětu, přívlastku a doplňku. Přivlastňování se děje pomocí zvláštních slov. Existuje několik druhů skloňování, navíc je rozlišeno skloňování substantiv a adjektiv, a několikero časování, resp. slovesných tříd. Typickým rysem sloves je tematický vokál. Ve větě se uplatňuje shoda, a to i při číslovkách, jež umožňuje volný slovosled. V syntaxi jsou časté vedlejší věty. F. t. j. se dále dělí na syntaktický a analytický. V.t. jazyková typologie.
