filipínská literatura
filipínská literatura, je psána místními jazyky (nejbohatší je v tagalštině), špan. a angl. Typickou formou v předšpan. období byly eposy (Maragtas, Hudhud, Alim, Indarapatra a Sulayman, Bidasarí ), často ovlivněné liter. indickou, javánskou, malajskou aj. Španělské období (pol.16.st. - konec 19.st.) charakterizuje liter. náboženská. Nár. dílem se stala alegorická báseň Florante a Laura od Balagtase (pseud. F. Baltazara). Z generace vlasteneckých spisovatelů je nejslavnější J. Rizal, autor románů Noli me tangere (Nedotýkej se mne) a Ilfilibusterismo (Velký flibustýr). Ve 20.st. zdomácněla pod amer. vlivem povídka (N. V. M. Gonzalez, *1915, F. S. Jose, *1924), silně je zastoupena poezie (J. G. Villa, A. V. Hernandez, 1903-1970) i drama (N. Joaquin, *1917).
