faerská literatura
faerská literatura [-a-e], nejst. výtvory severské lid. slovesnosti včetně tzv. kvaedir (obdoba severských tanečních balad) a taettir (sat. básně) se udržovaly ústní tradicí; zapsány byly v 19.st. Umělecká literatura se rozvíjí od konce 18.století (básníci P. P. Nolsøe, 1776-1809, a J. Ch. Djurhuus, 1881-1948). Písemnou formu faerštiny vytvořil V. U. Hammershaimb (1819-1909) koncem 19.st.; dosavadní lit. vývoj zachytil v první faerské lit. antologii. Nár. cítění vyjádřili v 19. století básníci F. Petersen (1853-1917) a R. Ch. Effersøe (1857-1916). Ve 20. století udržovali nár. směr v poezii J. H. O. Djurhuus (1881 - 1948), H. A. Djurhuus (1833-1951), realista M. Dánjalsson (1879-1956), moderní lyrici Ch. Matras (*1900), a R. Dahl (*1918). Průkopníky um. prózy byli zač. 20. století Regin í Líd (1871 až 1962) a S. Patursson (1871-1960); v jejich stopách pokračují M. Joensen (1902-1966) a H. Brú (*1901). Světovou popularitu získali dánsky píšící J. P. Jacobsen a W. Heinesen. Nejvýzn. souč. spisovatelem je J. P. Heinesen (*1932).
