fašismus
fašismus [it.], slov. fašizmus - polit. hnutí vzniklé v období hospodářské krize v 20. a 30. letech 20. st. F. vyjadřoval zájmy nejreakčnějších a nejagresívnějších sil burž. F., který uchvátil státní moc, představuje otevřenou teroristickou diktaturu, namířenou proti demokracii. K charakteristickým rysům f. patří užívání extrémních forem násilí k potlačení spol. svobod, šovinismus, široké využívání státně monopolistické regulace ekonomiky, co největší kontrola nad spol. a osobním životem lidí, schopnost mobilizovat pomocí nacionalistické i sociální demagogie část obyv. Fašist. demagogie působí především na radikalizovanou maloburžoazii, jež spolu s různými deklasovanými živly společnosti tvoří hl. sociální oporu fašist. hnutí a členskou základnu fašist. stran, organizačně budovaných na tzv. vůdcovském principu. Před f. ustupují a v případě jeho vítězství s ním spolupracují představitelé státní byrokracie, armády, církví a odborů. V zahr. polit. se f. dává cestou imper. výbojů, orientuje se na systematickou přípravu dobyvačných válek s cílem dosažení nového rozdělení světa. Společné rysy f. nevylučují jeho specifické formy; např. u voj. fašist. režimů převládají militaristické síly, v klerofašismu získává dominující postavení církev a duchovenstvo. V boji za vytvoření masové sociální základny formuluje f. soustavu názorů, tzv. fašist. ideologii, která do značné míry čerpá z různorodých reakčních, zejm. iracionalistických a biologizujících učení a teorií, vzniklých ještě před nástupem f. (protidem. koncepce F. Nietzscheho, O. Spenglera a G. Gentileho, rasismus J. A. Gobineaua a H. Chamberlaina, reakční geopolitika, pangermanismus). Sociálněpolit. se fašist. ideologie opírá o ideje "třídního smíru", "národnostní pospolitosti" a korporativismus. - F. vznikl ve 20.letech 20.st. jako reakce na mohutný vzestup rev. vlny, inspirované VŘSR, a k moci se dostal nejprve v Itálii (1922). F., který se zpočátku mohl jevit jako pouhý křiklavý pravicový extremismus, se přeměnil v nebezpečného protivníka celého pokrokového lidstva. Agresívní zahr. politika řady fašist. režimů, zvl. Německa a Itálie, vedla posléze k rozpoutání 2. svět. války a k nezměrnému utrpení evr. a dalších národů. V meziválečném období vznikala vedle nejstaršího it. a nejagresívnějšího něm. f. řada polofašist. nebo zcela fašist. režimů, např. v Maďarsku, Polsku, Portugalsku, Španělsku a dalších zemích, z nichž některé ještě před vypuknutím 2. svět. války rozpoutaly řadu válečných konfliktů (čín.-jap. válka, it.-etiopská válka, obč. válka ve Španělsku). Někdy fašist. a polofašist. elementy ve spojení s militaristickými kruhy sahají k voj. převratům. V řadě zemí tak vznikly teroristické voj. fašist. diktatury - 1954 v Paraguayi, 1967 v Řecku (diktatura svržena 1974), 1973 v Chile. Fašist. síly se snaží distancovat od zkompromitovaných fašist. režimů minulosti a vystupovat s pozměněnou tváří. Proto se označují jako neofašismus. Neofašisté volí strategii zostřování polit. napětí, organizují teroristické a podvratné akce, snaží se u polit. labilní části obyv. vyvolat dojem naprosté neschopnosti parlamentních vlád zabezpečit spol. pořádek, a tím strhnout umírněné konzervativce na cestu ,,legálního" neofašismu. Přesto však je pozice f. po 2.svět. válce celkově mnohem slabší nežli před ní. Pádem fašist. diktatury v Portugalsku, Španělsku a Řecku se odhalily slabiny f. v současných podmínkách. Proti tendencím k vývoji doprava působí tendence k rozšiřování a prohlubování demokracie. - F. nalezl své stoupence již od svého vzniku i v ČSR. Nejprve vznikaly malé spolky fašist. typu, avšak f. pronikal i do velkých polit. stran; k f. tíhlo pravicové křídlo agrární strany, Čs. nár. demokracie a Hlinkovy sl. ľudové strany. 1925 se ustavila první otevřeně fašist. strana, Národní obec fašistická, 1926 se od Čs. strany národně social. odtrhlo pravicově nacionalistické křídlo J. Stříbrného a zal. vlastní fašizující stranu - Národní ligu. Avšak f. se pro odpor dem. sil nepodařilo získat širší vliv. Fašizující tendence však zesílily s příchodem hosp. krize a s nástupem Hitlera k moci v Německu; v politice vládnoucí čs. elity se projevovaly např. vydáváním zmocňovacích zákonů. Na Slovensku od 30.let směřovala k f. Hlinkova sl. ľudová strana, vytvářející zvl. odrůdu fašist. ideologie - klerofašismus. Henleinova Sudetoněmecká strana a její sl. odnož, Karpatoněmecká strana, se staly otevřenou pátou kolonou hitlerovského f., podobně jako Sjednocená maďarská strana byla nástrojem horthyovského f. Při prez. volbách 1935 se fašist. a pravicově nacionalistické síly pokusily uchopit moc v ČSR (tzv. prosincový blok). Po rozbití rep. nastolili nacist. okupanti a jejich domácí pomahači otevřenou fašist. diktaturu v "protektorátu Čechy a Morava"; na Slovensku pak vznikla pod patronací nacist. Německa klerofašist. Sl. republika.
