eufonie
eufonie [-ny-, řec.], libozvuk, libozvučnost - 1. jaz. nauka o kvalitě zvuků a jejich sekupení; užívá se při nácviku správné hlasové a mluvní tech.; 2. liter. est. působivé uspořádání hlásek v um. projevu, zejm. ve verši. Um. účinku se dosahuje buď potlačováním výskytu určitých hlásek nebo hláskových skupin, nebo naopak častějším využíváním hlásek jiných: . . . a tráva vstávala zrána na hradbách (K. Biebl). Opak kakofonie.
