epikurejská škola
epikurejská škola, antická filoz. škola zal. Epikúrem v Athénách pod názvem Epikúrova zahrada. Rozvíjela jak řec. atomismus, tak hédonistickou etiku, a přestože nemá příliš známé představitele, byla velmi vlivná až do rozpadu řím. říše. Dělí se obvykle na tři období: 1. (4.-3.st. př.n.l.) tzv. stará zahrada, kam spadá působení Epikúra samého; nejznámějším jeho žákem je Metrodoros z Lampsaku a dále Ermarchos, Polienos, Nifoklés, Anaxarchos, Apollodoros a Metrodoros ze Stratóna; 2. (2.-1.st. př.n.l.) tzv. střední zahrada s představiteli Apollodorem z Athén, Zénónem ze Sidonu, Diogenem z Tarsu a zejm. Filodémem z Kadary, který zal. tzv. neapolskou e. š.; 3. (do 6.st.) římský epikurei smu s , tzv. pozdní zahrada, počínající Filodémem z Kadary, který rozšířil řec. atomismus v Římě; jeho žák Lucretius svým dílem ovlivnil celé toto řím. období. V.t. epikureismus.
