entelechie

entelechie [řec.], filoz. termín používaný Aristotelem, označující vnitřní účel, tíhnutí vlastní všem věcem a směřující k určitému cíli; akt. princip měnící možnost na skutečnost. Podobně pojem e. užívala scholastika, později i G. W. Leibniz. Začátkem 20.st. oživoval pojem e. vitalismus jako zvláštní nemateriální sílu, nositelku účelnosti a tvořivosti, specifickou pro živou přírodu (H. Driesch).


zpět