empír
empír [am-, fr.< lat.], empir - v užším smyslu fr. um. prvního císařství, v širším smyslu druhá vývojová fáze klasicismu (asi 1800-30), charakterizovaná čistší slohovou formou a oproštěním se od barokních reziduí; poslední ucelený sloh v evr. výtv. um. Jako reprezentativní um. se e. soustřeďoval na arch., řešení interiérů, užité um. a módu. Ve volném um. spíše komorního rázu převládaly hist. a ant. náměty, alegorie, portréty a akty, žánry a veduty, v arch. funkční dispozice antikizujících forem a triumfálního charakteru, v užitém um. (nábytkářství, keramika, textil) převládal eklekticismus dekorativních námětů.
