elektroda
elektroda 1. fyz . vodič, jímž vstupuje (či vystupuje) el. proud do jistého prostoru (katoda, anoda, e. v galvanických článcích). Též chemický kontakt mezi dvěma oblastmi (např. mezi živou tkání a snímacím el. zařízením). V.t. deflektor;2. tech . část galvanického článku skládající se z el. vodiče a: a) z roztoku nebo taveniny elektrolytu; b) z pevného elektrolytu, který je s vodičem a s dalším pevným elektrolytem ve styku; c) z pevného elektrolytu, který je s vodičem ve styku, a z roztoku elektrolytu, který je ve styku s tímto pevným elektrolytem. E. mohou být např. argentochloridové, vodíkové, rtuťové kapkové;3. e. svařovací, drát o průměru l až 8 mm používaný k obloukovému svařování. Ke zlepšení mech. vlastností svárového kovu se užívají e. obalované tavidlem tvořícím strusku;4. lék . elektronika prostředek pro snímání biopotenciálů nebo zavádění el. proudu do tkání. E. snímací představuje vodivé spojení mezi tkání a zesilovačem. Rozeznává se: e. povrchová (dotyková), která se ukládá na povrch těla nebo orgánu; e. vpichová, zaváděná ve formě jehly do tkání: e. nitrobuněčná (mikroelektroda), která se v podobě skleněné kapiláry vyplněné roztokem chloridu draselného s vloženým pochloridovaným stříbrným drátkem zavádí do buňky. Materiálem pro e. bývá obvykle stříbro, platina, stříbro slinuté s chloridem stříbrným nebo nerezová ocel. E. sti mulační představuje prostředek pro zavádění el. proudu do tkáně. Rozeznává se: e. dotyková, přiložená na povrch tkáně; e. vpichová, zaváděná ve formě jehly do tkáně; e. implantační, trvale ponechaná v organismu, např. v srdeční komoře. Materiálem pro e. bývá obvykle platina nebo nerezová ocel.
