egyptská literatura starověká
egyptská literatura starověká, dochovala se vesměs fragmentárně a zahrnuje doklady nejen o zákl. mnoha věd. disciplín (matematiky, geometrie, astronomie, lékařství), ale také o produkci krásné liter. Prvními pokusy o krásnou liter. byly biografie tesané na stěnách hrobek velmožů, vyskytující se po celou dobu trvání eg. státu; z ních vzešly další slovesné druhy. Náb. liter. reprezentují tzv. texty pyramid s nápisy na rakvích, sebrané v Knize mrtvých; obsahují magické předpisy a modlitby pro přechod do světa mrtvých. Reorganizace slunečního kultu odrážejí hymny na boha Ré; nejznámější je Achnatonův hymnus na sluneční disk Aton. Světskou literaturu zastupuje lyrika, hl. milostná, a próza. Námětem prózy byla naučení (vezíra Ptahhotepa, Karemniho, krále Merikarého, Amenhotepa I.) a příběhy s obsahem náb. a hist., např. vyprávění Sinuhetovo, ztroskotaného námořníka, výmluvného rolníka, příběh dvou bratří, prince postiženého osudem, spor Hóra a Sutecha, dobytí Joppy, a životopisy (životopis velmože Veniho). Do č. přel. Papyrus vezíra Ptahhotepa, výbory F. Lexy Beletristická literatura staroegyptská, Náboženská literatura staroegyptská.
