egopsychologie
egopsychologie, psychologie "já" spekulativní psychol. směry dynamického (hlubinného) zaměření, orientované na studium motivace člověka analýzou jeho ega ("já"); součást dynamicky orientované psychoterapie, zabývající se funkcemi integrujícími osobnost v kontextu jáské struktury. Na rozdíl od klas. psychoanalýzy, která rozebírá pudová hnutí v jejich biol. apriorní funkci, chápe e. člověka již jako více vědomou, sociální a zodpovědnou bytost. Proto se zabývá analýzou obran "já" nejen proti pudům, ale i proti situačním kontextům vnějšího světa, funkcemi "já" (poznávání, tvůrčí činnost) a vztahem jedince k sociálnímu okolí ("objektní vztahy"). Studuje auton. funkce vědomých psychických procesů, nekonfliktní oblasti "já" a desexualizované (deagresívní) pohnutky vyplývající z konfliktů oblastí ega. Zatímco předmětem psychoanalýzy je studium neuróz, usiluje e. hl. o vypracování psychoterapie psychóz. Hl. představitelé A. Freudová (1895-1981) a E. H. Erikson (1902).
