dynamismus
dynamismus [-izm-], filoz. ideal. filoz. učení pokládající za poslední podstatu všech věcí nemateriální "sílu", přičemž hmota se považuje za něco odvozeného od "sil", za vnější projev jejich působení. Tendenci k d. lze nalézt zejm. v některých soustavách renesanční filoz. (Paracelsus, J. Böhme). Propracovaný systém dynamismu podal G. W. Leibniz ve své monadologii. Význ. roli hraje d. též v přír. filoz. Schellingově, u A. Schopenhauera a dále u F. Nietzscheho. Některé rysy d. se později projevují u H. Bergsona a S. Freuda. Také energetismus z konce 19. a poč. 20.st. představuje jednu z novějších forem dynamismu. Mat. filoz. uznává pohyb, vývoj a jejich hybné síly za atributy hmoty, nezbavuje však hmotu vlastnosti materiálního substrátu všech jevů, procesů a sil.
