dynamika obecně
dynamika [řec.] 1. fyz. a tech. obor mech. studující pohyb či rovnováhu těles a mech. soustav a souvislosti se silami, které na ně působí. Podle oborů se rozlišuje např. d. strojů, konstrukcí, kapalin (hydrodynamika), plynů (aerodynamika); 2. astr. viz hvězdná dynamika; 3. hud. zvuková intenzita hud. skladby; odstupňování síly tónů jako výrazový prostředek důležitý pro vnímání hud. díla. Dynamické rozdíly se označují it. termíny a graf. značkami, např. pp - pianissimo, velmi slabě; p - piano, slabě; mf - mezzoforte, stř. silně; f - forte, silně; ff - fortissimo, velmi silně; < crescendo, zesilovat; > decrescendo, zeslabovat; diminuendo, zeslabovat; sf, sfz - sforzato, silný akcent; 4. ekol. změny populace, společenstva nebo ekosystému v čase, projevující se postupnými nebo rytmicky se opakujícími rozdíly ve struktuře. D. rostl. populace se projevuje postupným klíčením, uchycením, růstem, rozmnožováním a zánikem členů populace; 5. sociol. a) d. sociální, část sociol., která popisuje a zkoumá spol. změny, vývoj a jeho zdroje, zakl. A. Comte; b) d. skupinová, sociálně psychol. a sociol. zkoumání vzniku, vývoje a fungování spol. skupin, zvl. malých.
