drive
drive [drajv angl.], 1. psychol. základní motivující síla organismu; stav vznikající při neuspokojení některé zákl. potřeby (potravy) nebo při ohrožení organismu (bolestivý podnět). Pojem d. vznikl nepřesným překladem Freudova termínu Trieb (pud) - angl. drive (puzení, pudová síla); též používán v přeneseném smyslu, např. d. k vítězství, sexuální d. 2. sport. obecně vrchní podání v míčových hrách (v tenisu, odbíjené) Hypotetický termín ozn. sílu, směr a intenzitu pudových sklonů. Na rozdíl od instinktu, který má charakter zaměřené schopnosti (tj. vlohy organismu reagovat určitým způsobem), představuje d. potenciální energii motivační základny, která aktivizuje chování a současně ho zaměřuje na uspokojení potřeby, při kterém dochází k volbě cílových objektů podle síly incentiva. Ve sport. obecně vrchní podání v míčových hrách; a) v tenisu prudký úder prováděný zpravidla ze zadní části hřiště; b) ve stolním tenisu takový úder s horní rotací, při kterém dráha míčku směřuje shora dolů; c) v odbíjené prudce letící míč po úderu vrchním odbitím jednoruč.
