discantus
discantus [dyskan-, lat.] 1. skladebná technika evr. středověkého vícehlasého zpěvu; pův. dvojzpěv vůbec, od sklonku 12.st. hlasy postupující ve stejných rytmických hotnotách v tehdy platných konsonancích. Mnoho úseků organových skladeb bylo zkomponováno znovu v diskantovém stylu; diskantový úsek, nahrazující část pův. skladby, se nazýval klausula; 2. ve 12.-14.st. nauka o vedení hlasů.
