diktatura proletariátu
diktatura proletariátu, vláda děl. třídy, vzniklá vítěznou social. revolucí, jejímž cílem je vybudování social. a přechod spol. k výstavbě kom. Tato moc je proletářská proto, že vedoucí úlohu ve spol. a státě má děl. třída v čele s marx.-len. stranou, jež vystupuje ve svazku s rolnictvem a ostatními dem. vrstvami. D. p. uskutečňuje nejširší dem. pro pracující, používá však, je-li to nezbytné, síly k potlačení odporu vykořisťovatelských tříd a překažení činnosti protisocial. elementů. Charakter a rysy d. p. jsou určovány úkoly výstavby social. V ekon. oblasti je nutno nahradit soukromé vlastnictví výr. prostředků vlastnictvím spol., vytvořit plánovitou organizaci výroby v zájmu růstu blahobytu a všestranného rozvoje pracujících. V oblasti sociálních vztahů je nutno likvidovat vykořisťovatelské třídy, a tak odstranit možnost vykořisťování člověka člověkem. V polit. oblasti je nutné upevnit stát cestou rozšíření jeho sociální základny, upevňováním svazku dělníků a rolníků, zapojováním stále širších mas do řízení spol. záležitostí. Konečně v oblasti voj. je třeba upevňovat obranu a ozbrojené síly. Vláda děl. třídy se formuje v konkrétních podmínkách třídního osvobozeneckého boje lidu v rámci určité země a národa. Proto v různých zemích nabývá d. p. různých forem. Ty jsou důsledkem rozdílů v úrovni ekon. a polit. rozvoje země, v postavení třídních sil v zemi a poměru sil social. a kap. ve svět. měřítku, pokojné nebo ozbrojené cesty vývoje rev., úrovně polit. uvědomění lidu i nár. tradic. Nejvýzn. formami d. p. se staly Pařížská komuna, sověty a lidová demokracie. Po vyčerpání své hist. úlohy v procesu budování social. spol. se stát d. p. mění ve stát všelidový. - Idea d. p. byla rozpracována K. Marxem a B. Engelsem, upřesněna na zákl. zkušeností z rev. boje děl. třídy a rozvinuta V. I. Leninem. Její životnost potvrzuje veškerá zkušenost social. revolucí, počínaje VRSR, jež odhaluje neudržitelnost burž., reformistických a revizionistických útoků na diktaturu proletariátu.
