dialekt
dialekt [dy-, řec.], nářečí - nespisovná varianta jaz. sloužící dorozumění mezi pospolitostmi spojenými svazky místními, sociálními nebo profesionálními. Nejrozvinutější jsou d. místní, které se vydělují vlastnostmi hláskoslovnými, lexikálními a gramatickými. Jsou výsledkem dlouhověkého vývoje, dochovávají staré hranice mezi státy, feud. celky, kmeny. V souč. době vlivem migrace obyv., škol a masových komunikačních prostředků mizí. Jejich hl. rysy přežívají v nadnářečních útvarech (interdialektech). - D. sociální a profesionální se vyznačují hl. slovní zásobou. Náleží k nim profesionální d. lidí spojených stejnou prací (d. horníků), slangy zájmových skupin (studentů, sportovců), argoty deklasovaných vrstev (zlodějů, falešných hráčů). - Č. místní d. se dělí do čtyř zákl. skupin odlišujících se vývojem samohlásek í (ý ) a ú. D. české v užším smyslu za ně mají ej a ou (mlej??n, mouka), středomor. (hanácké) é a ó (mlé??n, móka), východomor. (moravskosl.) je zachovávají (mlýn, múka), slezské (lašské) zkracují. České v užším smyslu se dále dělí na středoč. (v současnosti bez vlastních osobitých rysů), jihozápadoč. (mužovo bratr, % sestra; bej sebe) s úsekem domažlickohoršovskotýnským (obsahuje chodský d.) a doudlebským, severovýchodoč. (prauda) s úseky podještědskopodkrkonošským, náchodskokladským a litomyšlským (petácký d.). - Středomor. d. se dělí na centrální, již. a záp.; východomor. (obsahující některé rysy shodné se slovenštinou) jsou již. (slovácké), sev. (valašské) a přechodové záp. (úsek dolský a kelečský). Slezské d. se vyznačují ztrátou délek a přízvukem na předposlední slabice, dělí se na skupinu mor. (děti), ostravskou (dzeci) a opavskou (džeči). - Sl. d. se dělí na středosl. (poriadok, bieli, stuol), západosl. (porádek, bili, stól) a východosl. (poradek, bieli, beli, bili, stol, stul). Zvl. rysy se odlišuje hl. skupina středosl. (mäso proti západosl. maso a východosl. meso, laket proti loket, krácení dlouhé slabiky po předchozí dlouhé dávam, prauda proti pravda). Středosl. d. se dělí na skupinu sev. (oravskou, turčanskou, liptovskou). již. (zvolenskou, tekovskou, gemerskou); západosl. na sev. (trenčanskou, povážskou), jihových. (středonitranskou), jihozáp. (trnavskou); východosl. na jihozáp. (spišskou, abovskou), střední (šarišskou, zemplínskou) a východní.
