destilace
destilace [-ty-, lat.], difúzní separační proces; důležitá laboratorní i prům. metoda čištění a dělení kapalných látek. Při jednoduché d. se kapalina při t.v. odpařuje v uzavřené nádobě, její páry se vedou do chladiče, kde ochlazením zkapalní a kapalina (destilát) se jímá v tzv. předloze. Méně těkavé kapalné podíly nebo nečistoty zůstávají ve varné nádobě. Při vakuové d. se destiluje při nižším tlaku a tím i nižší teplotě. Při frakční d. se různé podíly destilátu, vroucí při různých teplotách, jímají zvlášť. D. molekulární umožňuje za vysokého vakua destilovat vysokovroucí látky, které se při normální (atmosférické) d. (tj. při své t.v.) rozkládají. Suchá d. viz karbonizace. Při d. s vodní párou se vypařování těkavější kapaliny dociluje přeháněním přehřáté vodní páry (vzniká nižší t.v. směsi než složek). Extraktivní d. se používá při oddělování směsí s blízkou t.v. složek nebo azeotropu současnou extrakcí a destilací. Přidáním další látky (rozpouštědla) vroucí při vyšší teplotě, která selektivně působí snížení těkavosti jedné ze složek původní směsi, se zvýší relat. těkavost směsi, resp. mizí azeotropní bod a novou směs lze destilací rozdělit. Průtahová d. spočívá v extrakci složek, např. z rostlin, parami ethanolu.
