demokracie
demokracie [řec. démos, lid + kratos, vláda, moc] 1. vláda lidu; výraz vznikl ve starověkém Řecku jako ozn. polit. zřízení většiny m. států, zejm. Athén, v 6.-4.st. př.n.l. (v.t. antická demokracie) a ožil opět jako jeden z hl. postulátů burž. rev. Z hlediska způsobu uplatňování svrchovanosti lidu (přímého nebo prostřednictvím volených zástupců) rozlišujeme d. přímou a zastupitelskou; 2. d. v přeneseném smyslu, uznání zásady podřízení menšiny většině a soustava organizačních principů umožňujících skutečné uplatnění vůle většiny. 3. součástí d. je všeobecné hlasovací právo, rovnost před zákonem, dělba moci apod. Rozlišují se instituce přímé demokracie, kdy rozhodování o zákl. otázkách se předkládá přímo voličům (např. referendum), a demokracie zastupitelské, při níž rozhodování přísluší zplnomocněným voleným orgánům (např. parlamentu). Pro d. je typická existence parlamentarismu, tj. rozdělení zákonodárné a výkonné moci a zjevná tendence k růstu výkonné moci. D., která se vyvinula v boji proti feud. zřízení.
