dehydratace
dehydratace, [lat. + řec.] 1. chem. odstraňování vody vázané v látkách a) fyzikálně (sušením); b) chemicky, např. oxidem fosforečným, kys. sírovou, které odjímají vodu ze slouč. za vzniku jiné slouč.; c) odštěpováním vody z org. slouč. za vysoké teploty a popř. působením dehydratačního katalyzátoru; např. alkoholy odštěpují vodu (při 300°C a působením oxidu hlinitého) a přecházejí na alkeny CH3-CH2-OH 300°C/Al2O3 CH2+H2O. Tech. významnou d. je např. výr. ethylenu, 1,3-butadienu z 1,3-butandiolu, akrylonitrilu z ethylenkyanhydrinu; 2. biol. ochuzení, popř. ztráta vody z organismu; snížení množství tkáňového moku, ztráta tekutin a minerálních látek; např. u člověka při opakovaném průjmu a zvracení, u živočichů odvodnění v nadměrně suchém prostředí. Odtud příd. jm. dehydratovaný, přísl. dehydratovaně a slov. dehydratovat.
