definice
definice [-ny-, lat.], zavedení a určení nebo objasnění obsahu (významu) pojmu (termínu, výrazu). Výraz, který objasňujeme (definiendum), vymezuje d. výrazy, jimiž definiendum objasňujeme (definiens). Z hlediska vyčerpávajícího určení definienda lze d. rozdělit na plné a částečné (neurčují všechny podmínky nutné a zároveň podmínky postačující). Dva zákl. typy d. jsou: analytická - d. v určitém jazyku pro tento jazyk, objasňuje obsah již daného pojmu; syntetická d. zavádějící nový pojem do určitého jazyka. Rozmanitost forem d. a jejich způsobů vyplývá z rozdílnosti definované entity, dané problematiky i log. struktury, např.: d. axiomatická (d. termínů T1 . . . Tn je množina výroků V1 . . . Vn, omezujících možné interpretace T1 . . . Tn tak, aby V1 . . . Vn byly pravdivé), induktivní (rekurzívní, určující množinu definienda pomocí pravidel z elementárních objektů), klasická (vyvozuje definiendum nejbližším rodem, tj. nadřazenou třídou a druhovým rozdílem, např. čtverec je čtyřúhelník pravoúhlý rovnostranný), operacionální (pojem je určen činností, tj. operací, vedoucí k vytvoření daného pojmu), normální (d. rovností: d. výrazu V má tvar ekvivalence, umožňující jeho překlad v jaz. obrat, který výraz V neobsahuje), ostenzívní (deiktická, obsahující též ukázání na designát definovaného předmětu).
