defektoskopie
defektoskopie, 1. fyz. metoda využívající vhodný fyz. jev ke zjištění změn (defektů) v makroskopické struktuře či chem. složení těles; 2. tech. způsob (metoda) kontroly povrchových a vnitřních vad v odlitcích, svarech a jiných kovových a nekovových výrobcích bez porušení jejich celistvosti. Povrchové vady lze zjišťovat vizuálně (okem nebo lupou), vnitřní vady pak řadou metod. Nejdůležitější z nich jsou barevná indikace, magn. zkoušky, zkoušky ultrazvukem, rtg. a gama zářením a akustickou emisí. Výhodou většiny defektoskopických metod je možnost jejich automatizace a zapojení do výr. linek. Přístroj sloužící k d. se nazývá defektoskop.
