dědičnost
dědičnost, hereditas - obecně biol. jev, který zabezpečuje biol. podobnost až shodnost znaků a vlastností rodičů a jejich potomků; udržení individuální a druhové specifity v průběhu generací. Podmiňuje schopnost organismu reagovat určitým způsobem na životní podmínky a na jejich změny. Podstatou d. je přenos dědičných vloh (genů) pohlavními buňkami při rozmnožování. Dědičné vlastnosti se začínají projevovat během vývoje jedince, a to v souladu s funkcí jednotlivých genů. dědičných informací, jejichž soubor vytváří genotyp jedince. Dědičné informace, geny, jsou uloženy v genetickém kódu (pořadí nukleotidů) v řetězci molekuly deoxyribonuklové kys. (DNA). Odtud jsou enzymaticky přepisovány do řetězce informační molekuly ribonukleové kys. (RNA), která v průběhu syntézy bílkovin umožňuje překlad genů do jejich konečné formy, speciální bílkoviny. DNA je zákl. složkou chromozómů; je však obsažena i v některých mimojaderných strukturách, např. v mitochondriích a chloroplastech. Hl. metodou studia d. u rostlin a živočichů je křížení (hybridizace). Podle lokalizace DNA v buňce se rozlišuje d. jaderná (d. chromozómová) a d. mimojaderná (d. mitochondriová, d. plastídová, d. cytoplazmatická). Podle způsobu přenosu dědičných znaků z rodičů na potomstvo se rozlišuje d. mendelovská, která je ve shodě s principy Mendelových zákonů, d. pohlavně vázaná, při níž příslušné geny jsou umístěny v pohlavních chromozómech, dále d. polygenní, při níž je znak dědičně podmíněn činností souboru genů malého účinku (polygenů). V.t. deoxyribonukleová kyselina; gen; chromozóm.
