dědění
dědění, přechod majetku zemřelé osoby (zůstavitele) na její dědice. Vztahy vznikající v souvislosti s d. upravuje dědické právo jako zvl. odvětví obč. práva. Předmětem d. jsou především věci, které jsou v osobním vlastnictví. Dědí se ze závěti nebo ze zákona, jestliže zůstavitel nezanechal platnou závěť. Zákonní dědici (děti, příp. vnuci, manžel, rodiče, sourozenci a osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstaviteli odkázány výživou) jsou povoláni k d. postupně ve třech skupinách. Děti zůstavitele jsou neopomenutelnými dědici; do dosažení zletilosti musí dostat celý podíl, který by jim připadl při dědění ze zákona, po dosažení zletilosti alespoň tři čtvrtiny. Nedědí však ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, anebo zavrženíhodného jednání proti závěti, pokud mu zůstavitel tento čin neodpustil. Řízení o d. koná státní notářství.
