kůže

kůže, 1. anat. cutis, derma - ochranný kryt těla obratlovců včetně člověka. Skládá se z epitelové pokožky (epidermis) a vazivové škáry (corium). Důležitý smyslový a recepční orgán, ústrojí vylučovací, napomáhající udržovat stejnoměrnou teplotu těla; podílí se na metabolismu. V k. se vlivem ultrafialového záření z ergosterolu tvoří vitamín D. U člověka plocha k. závisí na velikosti těla, měří asi 1,6 až 1,8 m2. Ke k. patří také tzv. deriváty kožní, tj. vlasy, chlupy, nehty a žlázy (mazové, mléčné, pachové, potní), u některých živočichů i žlázy jedové. - U suchozemských obratlovců se na povrchu k. vytvářejí rohovatěním šupiny, desky, peří, srst, rohy a kopyta; 2. kožel. stažená surová k. zvířat, např. k. hovězí, ovčí, kozí, vepřová, lesních zvířat, vodních savců, plazů, ptáků. Hl. součástmi surové k. jsou voda a bílkoviny podléhající snadno rozkladu. Proto je třeba kůži ihned konzervovat, např. sušením, solením, chlazením. Vlastní zpracování je předmětem prům. kožel. a kožešnictví; 3. chem. technol. k. umělá, plošný výrobek používaný místo přír. k. Dělí se podle struktury a materiálu (k. tkaninové, vláknové, fóliové). Zákl. materiál je zpevněn vhodnými pojidly, např. kaučukem, různými makromolekulárními látkami s přísadou barviv a popř. další krycí vrstvou. Používá se např. ve výr. oděvů, potahů.